Skip Navigation Links

Mgr. Dája Kabátová,
statutární ředitel
Ing. Vláďa Dráb,nositel ceny
Ď - Děkuji ČR a ceny Křesadlo
za Letohrádek Vendula



Hynek Sojka, Bc. Lucka Mudrová,
Bc. Vláďa Hejcman

Bc. Vojta Groulík, DiS.,
ředitel sociálních služeb



PhDr. Vendula Neumannová,
generální sponzor


Proč, jak a s kým jsme stavěli Letohrádek Vendula - kapky z naší historie

 

 

Dát šanci, lidem, kteří jí reálně nemají, postavit dům pro lidi, kterým je zle, nebo často jsou v klasické  nerudovké situaci "kam s ním".Často ty lidi ,bezmocné, bez peněz, bez bydlení a bez člověka, který by je miloval, o b d i v u j e m e. Myslíme si že, naplnit život smyslnou prací ,péčí o sebe, s naší pomocí, s Letohrádkem Vendula v zádech, s letohrádkem, kde je budeme mít rádi, půjde žít a možná časem přijde i úsměv, hluboký nádech a okamžik, kdy pocítí, že žít je krásný. Dnes, po těch 27 letech od MYŠLENKY postavit dům pro lidi bez šance, nemocné, osamělé, bez nikoho, dát jim smysl a sílu ukázat, že síla myšlenky, vůle a DUCHA je mocná, nejmocnější síla ve vesmíru, že i když nemáme nohy, nebo běžný intelekt, nebo jsme zoufalí, protože nás milovaný člověk opustil, tenhle dům- Letohrádek Vendula , nás přijme, takové jací jsme ,nebude hledat a zdůrazňovat naše nedostatky , kterými se lišíme od "normálních " lidí, ale najde naše užitečné vlohy - a ty každý člověk někde má, byť skryté" a ty vlohy nám pomůže rozvinout .Co je to vůbec normální člověk? Člověk se zdravým tělem /zatím/, normativním intelektem, člověk který samostatně zvládá standardní požadavky přežití v současné době a v současném systému Zatím, protože zdravé tělo i standardní intelekt se každému člověku může během vteřiny změnit, třeba autohavárií, mrtvicí, rozvodem, čímkoli.Myšlenka Letohrádku Vendula se týká KAŽDÉHO z nás, jen mnozí to nevědí, či si nechtějí připustit.

  A takový měl být v naší představě Letohrádek Vendula. Obyčejný venkovský dům s vodou, kamnama, teplem a útulnou postelí, pro každého, kdo ho zrovna potřebuje. A každý, kdo tu s námi pobude, se podílí na jeho fungování, topí, myje nádobí, pere, uklízí a pokud chce a naučí se, tak ty skvělý lidi, co mají být běžným systémem krmeni, oblíkáni a voženi do kina a na estrády, místo těchhle absurdit je zaměstnáváme na normální pracovní smlouvy a oni tkají koberce, pletou koše, lijí svíce, perou, žehlí a mandlují prádlo pro hotely na kšeft, pečou cukroví - třeba 2 tuny za sezonu a vydělávají si svojí prací mzdu a jsou hodni obdivu.

   Tímhle podle nás normálním životem, se Letohrádek Vendula zcela vymyká systému sociálních služeb v České republice.

 

Horní Bezděkov - stavba Letohrádku Vendula

 

Dne 12.3.1992 jsme zaregistrovali na Ministerstvu vnitra ČR občanské sdružení Společnost sv. Jan pod Skalou./v následných letech přejmenováno pod stejným IČO na Letohrádek Vendula/.

Objevili jsme opuštěný přízemní TESCO  barák v Horním Bezděkově, 8 km od Kladna.Vlastníkem byla Česká republika ve správě Vězeńské služby ČR, prostřednictvím Věznice Vinařice. Začali jsme jednat o pronájmu a přestavbě, na jednání jsme jezdili do Věznice Vinařice, bylo to zvláštní.

TESCO  barák v Horním Bezděkově byl původně postavený v 70 letech v Akci Z jako Školící středisko KSČ pro řadové členy, později rekreační středisko Vězeňské služby . Konstrukčně to byla ocelová kostra, vyplněná dřevotřískou,proloženou skelnou vatou a opět dřevotříska .Vnitřní stěny, stropy, podlaha, vše z dřevotřísky. Po roce 1989 zde hygienická stanice při kontrole naměřila 300x překročenou normu na uvolňující se karcinogenní formaldehydy a  používání budovy zakázala. Od té doby byl objekt opuštěný. V únoru 1994 jsme podepsali nájemní smlouvu mezi ČESKOU REPUBLIKOU zastoupenou GENERÁLNÍ  SPRÁVOU VĚZEŇSKÉ SLUŽBY ČR  a  SPOLEČNOSTÍ  SV. JAN POD SKALOU na 20 let s právem totální rekonstrukce na stávajícím půdorysu, s ročním nájmem 180 000 Kč a možností platby 80% nájmu v prokázaných investicích . Jednalo se o 3 pozemky: stavební pozemek půdorysu budovy, zahrada nad budovou a zahrada pod budovou.Vše úplně zdevastované. Potřebovali jsme projekt na celkovou rekonstrukci. Oslovili jsme herce a architekta Davida Vávru a jeho projektantku Kateřinu Vajčnerovou. Po pravdě jsme jim řekli, že jsme šílenci bez peněz a zkušeností.

Já jsem jim říkala vizi, jak detailně bude Letohrádek Vendula funkčně sloužit a podle toho jsme kreslili projekt stavby, na koleni jsme vymýšleli bezbariérovost. Bezbariérovost není jen absence schodů, taky si z vozíku musíte dokázat otevřít okno, dosáhnout na vypínač, mít dostatečně široké dveře, abyste všude projeli s postelí, různé výšky záchodových mís, různé typy jejich splachování, aby lidé s různým typem postižení těla mohli být soběstační i  v intimních chvílích na záchodě. V roce 1994 se skutečnou bezbariérovostí nebyly v ČR žádné zkušenosti a stavební normy na bezbariérovost byly v praxi nevyhovující. Třeba sklon nájezdu místo schodů byl pro samostatný výjezd vozíčkářem příliš strmý, norma pro výši usazení oken ve zdi příliš vysoko, aby si vozíčkář sám okno otevřel a pohodlně z něj viděl. Hodně jsme mysleli, hodně jsme prakticky zkoušeli. Byla to TVORBA,  malba Mony Lisy.

 

 

 

Stavba Dílny- první šestiny budovy Letohrádku Vendula

 

   David Vávra a Kateřina Vajčnerová vysvětlili spolupracovníkům architektonického ateliéru Davida Vávry, že by bylo skvělé, kdyby pro Letohrádek Vendula udělali dílčí projekty zdravotechniky, elektroinstalací, vytápění, statiku, požární zprávu, prostě vše co je nutné k jejich stavebnímu projektu dodat, abychom mohli dostat stavební povolení. Nejlépe zdarma. Stalo se, v roce 1995 jsme dostali od Stavebního úřadu v Unhošti stavební povolení. Byl to okamžik slavný, ale těžký. Začalo jít do tuhého.

Jak začít stavět, když nemáte ani kounu?

Taky mi došlo, že asi potřebujeme stavební firmu, která to postaví. Poptala jsem se Bohouše Bečky z vedlejší vesnice, který měl malinkou stavební firmičku.Věděl, že nemám peníze, on je neměl taky, měl pár zedníků a náklaďák. Jenže, jako já byl dobrodruh ,líbilo se mu, že třeba bude stavět projekt Davida Vávry. Řekl mi, zkusíme to, uvidíme, co to udělá.

Tak odborníka na stavění jsme měli a on měl chuť tvořit a že to bude dobrodružství  s absolutně nejistým koncem, pro něj možná mělo punc života.Taky měl velikou chuť tvořit. To bylo podstatné, o stavění jsme nevěděli nic. Fascinovalo ho, že "pro letohrádek" lidi dělaj zadarmo.Vymýšleli jsme jak začít, když nemáme ty peníze . Přišel s myšlenkou, že když mi udělá kompletní výpis pořebného materiálu z projektu, od cihel po poslední hřebík, třeba mi to fabriky co to vyrábějí dají. A začala moje tour po generálních ředitelích fabrik na výrobu čehokoli. Dali mi, dali mi všichni. Všechny cihelny v Čechách po náklaďáku cihel, Rotaflex Union Lesní brána kamiony rotaflexu, Porobeton Chlumčany kamiony tvárnic,vápenka Čertovy schody vápno, Kopos Kolín všechny roury, Rako Rakovník dlaždice a švédskou dlažbu, Eutit Mariánské lázně čedičovou dlažbu....,sehnala jsem do posledního hřebíku všechno na stavbu první šestiny budovy, ba i víc. Když měl přijet první náklaďák porobetonových tvárnic na Bezděkov, říkám Bohoušovi- připrav nějakej jeřáb, ať to dokážem složit.Sehnal, seděl na Bezděkově  a do poslední chvíle nevěřil, že plný náklaďák  přijede. Ale tvárnice přijely a po nich spousta dalších náklaďáků. Začínal věřit, že to nějak půjde, začalo ho to bavit.

   A teď je asi dobrý říct, že v této době se o nás v Jedličkově ústavu v Praze, kde se hodně mluvilo o tom, co na Horním Bezděkově vyvádím, doslechla PhDr.Vendula Neumannová. Vendulu, od dětství s hodně postiženým tělem ,děsně chytrou hlavou a nezlomnou vůlí, to, co mám v úmyslu děsně zaujalo a ozvala se, že by ráda byla součástí tohodle střelenýho projektu , spolu se svojí životní partnerkou Alenou Haškovou. Jak obrovský význam postupem času Vendula bude pro letohrádek mít, jsem tehdy vůbec netušila. Ona ano, ale ještě dlouho mlčela o tom, co má v úmyslu a jaké neuvěřitelné možnosti má  .Nikdo netušil, nikomu neřekla, že je velmi bohatý restituent a svoje peníze, že hodlá využít v tomhle projektu, o kterém si téměř každý, tehdy myslel,že je nerealizovatelná utopie a já, že jsem šílenec.

    Souběžně s materiálem, jsem scháněla peníze.To šlo ovšem hůř.

Součástí naší koncepce, filosofie domu, který měl vzniknout, bylo zaměstnávání lidí s opravdu těžkým postižením na chráněných pracovních místech.Úřad práce v Kladně nám na stavbu 25 chráněných pracovních míst, které musíme udržet alespoň 5 let dal dotaci 1 000 000 Korun. Můj, náš, první milion.

Bohouš Bečka začal stavět. David Vávra začal nonstop jezdit.Všichni tři jsme věděli, že teď, z toho,  co máme,v materiálu a penězích musíme  vytěžit maximum.Postavili jsme hrubou stavbu první šestiny, cílem byla její kolaudace a začít 1.9.1996 provoz v této části. První z dlouhé řady následných dedlajnů. Začátkem roku 1996 byla stavebně část hotová, chyběly peníze na okna, dveře, elektroinstalace, zdravotechniku,topení. Chyběli nám zhruba 2 miliony. Radili jsme se s Vendulou, jak dál .Řekla mi: Stav dál, pošli mi fakturu, já seženu někoho, kdo to zaplatí.Tak jsem jela dál, poprosila o spolupráci na elektroinstalacích, topení, zdravotechnice Ilju Haška - s jeho firmou Uniservis. Neznali jsme se, jen o mě slyšel. Po pravdě jsem mu popsala realitu a že vůbec není jistý, že dokážu platit . Šel do toho. Další úžasný chlap , kterýho si letohrádek přitáhl. První, druhou, třetí fakturu jsem poslala Vendule a firmy mi k mému úžasu hlásily, že platím rychle a jsem fakt dobrá, kde to beru.No, to jsem tedy netušila, kdo to platí, tak už jsem na Vendulu udeřila,že ať tají kohokoli, už to nedám a musím vědět, kdo to platí.Lezlo to z ní jak z chlupaté deky, že je vlastně restituent, prodala činžák na Smíchově a z toho to platí. Málem mě ranila mrtvice. Přirozeně bylo nutné to zúřadovat do účetnictví, nejprve jako 2 000 000 Kč půjčka, po pár letech převedeno na sponzorský dar.

   V květnu 1996 jsme kolaudovali. Kolaudace to byla slavná . Otec Ptáček, kněz Řádu Maltézských rytířů Letohrádek Vendula požehnal.

 Měsíc před kolaudací, jsme s mojí dcerou Terezkou, Ondřejem Holubem a Monikou Kostečkovou malovali zdi, drhli dlaždice, brousili dřevěné podlahy, ty pak 3x lakovali lodním lakem, myli okna, dveře, všechno.Byli jsme  sedření jako psi a šíleně nás to bavilo. Lidé ze vsi nám začali nosit buchty k práci, popovídat, pokoukat, .Začínalo nádherné období

   Dům jsme pojmenovali LETOHRADEK VENDULA.

Hned v červenci, jsme tu udělali měsíční kurz řemesel pro postižené lidi, z drtivé většiny naše nastávající klienty.Bez nábytku, se starou kredencí našeho dědy,

hrnkama a talířema, co kdo čajznul doma, spaní na zemi ve spacáku, přes den tkaní, batika, košíky, sběr trav a kytek na suché vazby, vybavení na řemesla jsem měla svoje, neb jsem řemeslník,všeho potřebného nanesli lidi ze vsi a naši známí.Měli jsme fakt i pár ručníků.Pračku tedy ještě ne, prát jsme vozili domů.

1.9.1996 jsme oficiálně zahájili provoz denního stacionáře a chráněné řemeslné dílny pro lidi s těžkým postižením. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR nám  dalo dotaci 250 000Kč na provoz.

150 000 Kč na nákup prvního ojetého Fordu Tranzita na dopravu klientů nám  dalo Město Kladno, odbor sociálních věcí a zdravotnictví.

 

 

 

 

 Ubytovací křídlo , společenská středová místnost Letohrádku Vendula a Lady Michellhamm of Hellingly

1996, 1997, se rozběhl provoz v hotové části na plné pecky,během víkendů jsme pořádali kurzy řemesel pro širokou veřejnost dotované Ministerstvem kultury ČR/celých příštích 15 let pravidelně/, staly se vyhlášenými a nesmírně oblíbenými.

Napřela jsem síly, na sehnání peněz k pokračování stavby .Jako vždy, Anděl strážný pracoval.Ozvala se mi Monika Janíková, že kdysi za revoluce zachránila Vendulu Neumannovou z davu demonstrace před ušlapáním, že slyšela o stavbě Letohrádku Vendula a má pro mě tip na sponzora.Dala mi kotakt a doporučení na Lady Michellhamm of Hellingly ze Ženevy. Jak se ukázalo, tato velmi výjimečná dáma a železná Lady založila a spravovala mocnou Nadaci Lorda Michellhamma of Hellingly, kterou ona sama založila, na základě dědictví po svém manželovi.Její příběh je vyjímečný, jako židovská dívka z Jeruzaléma, postižená mozkovou obrnou odešla do Anglie pečovat o Lorda Michelhamma of Hellingly,zamilovali se a vzali se.Po jeho úmrtí Lady Michelhamm založila nadaci, podporující péči o lidi s postižením po celém světě. Její přístup ke sponzoringu byl ovšem velmi přísný a kritický, jak jsme později zjistili. Na mojí žádost a doporučení Moniky Janíkové, Lady Michelmam souhlasila s finanční podporou stavby ubytovacího křídla Letohrádku Vendula, naše myšlenka i odhodlání jí velmi oslovilo.Chtěla stavbu, architektonický projekt, architekta a mne k osobní schůzce nejprve v Praze, kde projekt posoudí se svými odborníky na bezbarierovost a etiku a posléze návštěnu Letohrádku Vendula in natura.Skutečně přiletěli, Lady a odborníci z Jeruzaléma.Vendula Neumannová chtěla takovou vzácnou návštěvu na úrovni přivítat a na svoje náklady zarezervovala v Praze hotel Hoffmeister.Sešli jsme se tam, David Vávra předložil a vysvětlil architektonický projekt a vypuklo peklo. Dle Lady Michellhamm "jsme nekulturní opice" které si dovolí, aby vozíčkář z posledního pokoje musel ujet 10m na toaletu, takové zvěrstvo ona financovat a podporovat nebude.Posléze se uklidnila a velmi neosobně vyřkla verdikt.Buď do 48 hodin předěláme projekt, z posledního pokoje bude prostorná koupelna s toaletou, nebo se už nikdy neuvidíme.Beze slova odjela. Byli jsme hodně opaření a hodně vydeptaní. David řekl, jdu kreslit, seženu dílčí projektanty na vodu odpady atd, to dám.Za 48 hodin jsme skutečně odeslali faxem Lady Michelhamm předělaný projekt, ovšem bez stavebního povolení. Lady změnu schválila s tím, ať se ozveme, až budeme mít na změnu stavební povolení.Stalo se, stavební povolení jsme jí odeslali.Její okamžitá odvěď byla ano,nazítří, že opět přiletí přímo do Horního Bezděkova, opět s Jeruzalémskými specialisty.Nespala jsem, bála jsem se, už jsem měla hrůzu, co se jí zas nebude líbit. Přijeli, Lady pozdravila a požádala, že chce dříve než kávu, navštívit všechny toalety, které už jsou v provozu.Všechny prohlédla, vyzkoušela a s úsměvem požádala o kávu.Pak mi řekla, základní pravidlo, podle kterého už se od té doby i já  řídím stále. "Když někam přijedu, úroveň lidí nepoznám podle slov, ale podle stavu toalet. Nejsou-li v dokonalém pořádku, beze slova odjíždím".Tak tímhle testem jsme prošli. Spolu se svými odborníky si prohlédla  stávající provoz dílny a stacionáře, schváli stavbu ubytovacího křídla se slovy, že do 8 hodin do rána si přejí poslat detailní stavební rozpočet v angličtině ,neb v 8 ráno zasedá Rada jejich nadace.No,rozpočet  jsme připravený neměli, natož v angličtině. Sehnala jsem Bohouše Bečku, nebyl čas, nebyly počítače, které by to fofrem udělaly. Bohouš řekl, no, děj se vůle Boží, koukal z okna na nebe a od oka švihal rozpočet. Hotovo bylo někdy ve 3 ráno, tlumočníky na překlad do angličtiny jsem měla připravené na telefonu z tehdejší cestovní kanceláře Evangtour, ti v 7.45 ráno poslali faxem překlad  v 7.50 jsem vše faxovala Lady Michellhamm do Ženvevy. Dedlajn byl v 8.Totálně grogy jsme šli spát. V poledne přišlo faxem oznámení Nadace Lorda Michelhamma of Hellingly ze Ženevy, že nám byly schváleny 2 000 000Kč na stavbu ubytovacího křídla a středové společenské místnosti. Klekla jsem a křičela. Jedeme dál.

   Stavbu realizoval opět Bohouš Bečka, obtížné bylo, že se stavělo za provozu s klienty v budově, v již hotové části.Dali jsme to, kolaudovali v roce 1999. Elektroinstalace, topení, zdravotechnika, opět Ilja Hašek.Na dlouhé roky jsem mu zůstala dlužná 750 000 Kč. Po pár letech, mi je odpustil, takový frajer tenhle chlap je.Přízemí budovy bylo vpodstatě hotové, s vyjímkou terasy, kanceláře, hlavních vchodů a zimní zahrady. Zahájení provozu ubytování klientů to ovšem nijak nevadilo.

 

   V červenci 1997 nastoupil do Letohrádku Vendula na civilní vojenskou službu Pepa Kabát, který se na příštích 16 let stal mým pracovním partnerem a statutárním zástupcem organizace.Vlastně všechno, co jsme v následných letech dělali, vždy prošlo mocnou diskusí nás dvou, zvažování všech rozhodnutí z pohledu Pepy technicky a racionálně a mého strategicky iracionálního.Bylo to broušení diamantu, který nakonec byl výsledkem.

 

Ing.arch.Jiří Vorel , interiéry bezbarierový stůl ve tvaru Orla /naše současné logo/a centrální krb

V podstatě hned při kreslení projektu na samém počátku, přivedl David Vávra ke spolupráci na interiérech budoucího letohrádku ing.arch.Jiřího Vorla.

Základní myšlenkou, kterou jsem měla, byl stůl, který bude bezbariérový- tzn, bude mít 3 úrovně výšek stolní plochy tak, aby vozíčkáři, na malém, středním i vysokém vozíku mohli stolovat u jednoho společného stolu. Dosavadní praxe v Jedličkově ústavu v  Praze i jinde byla, že v jídelnách a všude, byly sólo nízké, střední a vysoké stoly a lidé museli stolovat a sedět ne společně,tak jak by rádi dle sympatií, ale roztříděni dle své výšky a typu vozíku. Z lidského hlediska mi tohle vždycky připadalo odporné. David vymyslel, že Jiří Vorel, je určitě ten pravý, na tvorbu uměleckého stolu dle našich představ. Jiří vyrobil obrovský centrální stůl ve tvaru Orla - symbol síly, volnosti a svobody, se skleněným kruhem uprostřed- symbol slunce, které dává teplo a život a současně kolo, jako symbol kola vozíku, který nehybným lidem dává volnost pohybu a svobody, křídla Orla proložená skly ve tvaru kříže- symbol utrpení Krista, které lidi s postižením nesou na svých ramenou.Stůl je vyroben z různých druhů dřev , bez jediného hřebíku a je dominantou středové společenské místnosti.

V pozdějších letech Pepa Kabát tvar stolu přesně obkreslil a udělal z něj dnes již slavné LOGO Letohrádku Vendula.

   Jiří Vorel, opět společně s Davidem Vávrou a Pepou Kabátem ve středové společenské místnosti zrealizovali osobně, vlastníma rukama umělecký design obrovského centrálního krbu z jílové hlíny.Ruce měli doslova krvavé, krb v sobě nese opravdu jejich krev. Je nádherný a obrovský.Oheň v něm udržujeme téměř celé roky nepřetržitě.

 

Ing. Vladimír Dráb- aneb seznámení s mužem, který se posléze stal mocným strategickým mužem v zádech Letohrádku Vendula a nikdy ho nenechal  padnout a taky finálně dostavěl.

 

   Může za to, náš již výše zmíněný starý Ford Tranzit, mikrobus na dopravu postižených klientů.V roce 1998 už byl v dezolátním stavu a potřeboval generální opravu, na kterou jsem ,jak jinak, neměla peníze.Ve vedlejší vesnici na Valdeku měl autoservis Autodráb Vláďa Dráb. Měl pověst tvrdého drsného podnikatele, objednala jsem se k němu na schůzku, kam jsem statečně dorazila. Odrovnal mě první větou " tak vy jste ta hrdinka socialistický práce z Horňáku?Už pár let Vás sleduju a rád Vás poznávám".Podlomily se mi kolena, zpotila jsem se a přednesla prosbu o generálku auta, na kterou teď nemám. Jasně, opravím, až budete mít, zaplatíte. Hotovo, konec audience. Postupem let, se stal mým nejlepším přítelem a štítem Letohrádku Vendula.  Ing.Vladimír Dráb je dnes, v roce 2016, progresivní moderní podnikatel, který vybudoval několik ryze českých úspěšných firem, které osobně vede. Je to skutečně extrémně vytížený člověk na jehož managerských a organizačních schopnostech existence jeho firem stojí.
Letohrádek Vendula poskytuje sociální služby , sami jsme si postavili v průběhu let bezbariérovou budovu, kde se denně staráme o 50- 60 těžce postižených lidí od denního stacionáře až po pobytové služby, některé těžce postižené lidi do letohrádku denně dovážíme mikrobusy. Provozujeme zde také řemeslnou manufakturu lidí se zdravotním postižením, chráněnou pekárnu a chráněnou prádelnu. Státem je provoz dotován ani ne z poloviny. Každý rok bojujeme o existenci, každý další rok, kdy můžeme pracovat je velikým vítězstvím. 
Bez nadsázky, nic z tohoto by se nestalo a Letohrádek Vendula by již neexistoval, kdyby ing. Dráb celých 18 let letohrádku „nestál v zádech“. Osobně a denně je nám „ k dispozici“, pomáhá řešit cokoli je zrovna třeba, od managementu přes získávání zakázek a sponzorů přes provozní problémy a peněžitou pomoc ve chvílích, kdy je opravdu zle. Máme k dispozici celé „zázemí“ jeho firem – právníky, ekonomy, IT specialisty ,řemeslníky, opravy aut, zápůjčky aut…, vše co nutně potřebujeme a nikdy bychom si nemohli dovolit zaplatit. Věřte mi, že téměř denně je „něco potřeba“. To vše nám poskytuje, k d y k o l i potřebujeme, celých 18 let. Jsem přesvědčená, že i v globálním měřítku je absolutně vyjímečné, aby člověk v jeho společenském postavení dal sám sebe téměř denně zcela „k dispozici“ a s plným osobním nasazením, tak, jako to pro Letohrádek Vendula ing.Dráb celá léta dělá. Tím, že přijal Letohrádek Vendula se všemi našimi postiženými klienty a problémy za své, nám umožňuje plně se věnovat péči o potřebné lidi ,můžeme realizovat naši modelovou koncepci moderních sociálních služeb, za jejíž realizaci jsme v průběhu let získali několik prestižních ocenění: – Ashoka-Innovators for the Public, Washington D.C.USA, zvítězili jsme v soutěži Společensky prospěšný podnikatel roku 2008- Ernst a Youg a Schwab Foundation-Geneve, byla nám udělena medaile Středočeského kraje za moderní sociální služby - 2008, naše zkušenosti se zaměstnáváním lidí s postižením zaujalo i Světové ekonomické forum o Evropě v Bruselu - 2010, kam jsme byli pozváni. 
18 leté plné osobní nasazení ing.Drába pro Letohrádek Vendula je pro naši existenci zásadní. Úspěšný podnikatel, politik a manager, který se takto zásadně důsledně a více než třetinu svého života stará o zařízení pro těžce postižené lidi, aniž by se tím jakkoli presentoval, v tichosti pomohl dnes již několika stovkám lidí s postižením, kteří přijali pomoc Letohrádku Vendula. S Láskou, úctou a vděčností za všechny, děkujeme.

 

1998 - z nájemců Letohrádku Vendula vlastníky, aneb darování budovy a pozemků

 

   Bubákem budoucnosti letohrádku byla v našich představách katastrofická vize, že až ho třeba za těch 20 let nájmu dostavíme a bude krásný a originální, což už se trochu rýsovalo,stát nám nájemní smlouvu neprodlouží, celou práci naší a mnoha přátel schramstne a nezbyde nic.Jediná možnost, abychom byli klidní, bylo budovu a pozemky vlastnit. Ale jak přijít k vlastnictví, když bylo jasné, že v lokalitě, kde metr stojí 3000 kč, nikdy nebudeme schopní letohrádek a zahrady koupit. Začátkem roku 1997 jsme napsali Vládě České republiky žádost o darování budovy a pronajatých zahrad našemu občanskému sdružení s odůvodněním,že postavením a provozováním první šestiny budovy jsme prokázali schopnost se o budovu i účel- péče o těžce postižené lidi postarat.

Téměř 2 roky nepřišla žádná odpověď.Na podzim 1998 se otevřely v letohrádku dveře, vstoupili 2 muži v oblecích ,představili se jako odhadci nemovitosti, pověření Generální správou Vězeňské služby ČR udělat odhad ceny budovy a pozemků.Srdce se mi zastavilo,bleskem mi proběhlo hlavou, že nebudou čekat 20 let, až to dostavím, že už nám to berou, prodají, končíme.Pánové asi viděli, že ztrácím vědomí, hrnula jsem na ně vše co mi v tu chvíli běželo hlavou bez ladu a skladu a hrozně rychle pokračovali v řeči, né, né, nebojte se, Vláda ČR rozhodla, že vám to daruje bezúplatným převodem do vlastnictví. Tak, teď jsem konečně omdlela, hlava mi to nebrala.

Koncem roku 1998 byl proveden zápis v Katastru nemovitostí, stali jsme se vlastníky budovy i obou zahrad.

 

2000 a Mercedesy

Od roku 1998 jsme intenzivně sháněli peníze na nákup 2 mikrobusů Ford Tranzit na denní dopravu postižených lidí do letohrádku a kamkoli je třeba. Psala jsem projekty, vybírali jsme do kasiček, Pepa Kabát vylásil akci 5 Korun- každý ať dá alespoň 5 korun. Bylo to téměř neprůstřelný, v červnu roku 2000 jsme měli asi 180 000 Kč, na auta nikdo nechtěl dát. Byly letní prázdniny a já věděla, že od září nebudeme mít čím klienty vozit- absolutně základní provozní problém, jemně řečeno.Ze zoufalství jsme koupili od řádových sester mikrobus Barkas z 50. let s kompletními náhradními díly, doufajíc, že pokud nic jiného nebude, snad s ním chvíli přežijeme. No a pak se to stalo.V noci mi zazvonil telefon a někdo mi německy říkal,že mi ty mikrobusy koupí, ale pouze pod podmínkou, že to budou mercedesy.Myslela jsem, že je to hodně pitomý vtip, tak jsem řekla" dobře, ale když mercedesy, tak musí být červený", položila jsem telefon a šla spát.

Ráno jsem našla z faxu vyjetou objednávku na výrobu 2 mikrobusů Mercedes 8+1, červených, pro továrnu na výrobu Mercedesů v Německu v Bensheimu. Nevěděla jsem která bije, zírala jsem na objednávku jak na zjevení. Netušila jsem kdo to objednal, kdo to zaplatí a co je to za šílenost. Objednávka byla pro Letohrádek Vendula, podepsaná organizací CBM a Lions Club, Německo.V životě jsem o nich neslyšela, natož abych tušila, kdo to je. Telefonovala   jsem na všechny strany, Nic. Během pár dní vyšlo najevo, že jedna z našich kasiček na penízky na mikrobusy, doputovala řízením osudu k panu Michaelovi Bergmannovi, šeéfovi Německé organizace CBM, ten se o Letohrádku Vendula informoval a přesvědčil Německý Lions Club, že když nám CBM zaplatí jeden Mercedes, oni ať zaplatí druhý. To vše se skutečně stalo, bez mého vědomí o čemkoli a bez jakéhokoli mého přičinění.Můj úkol, byl dopravit vyrobené mercedesy z Německa do Čech. Našla se švýcarská spediční firma, která mikrobusy zdarma kamionem přivezla, v Kladně v  Legu jsem domluvila rampu, abychom je z kamionu složili. K oficiálnímu slavnostnímu předání mikrobusů přijeli do letohrádku z Německa zástupci CBM i Lions Clubu.

Přišlo mi společensky vhodné, aby Českou republiku, při přijetí tak neobvyklého mezinárodního daru zastupovala také oficiální osobnost České republiky.Napsala jsem dopis tehdejšímu hejtmanovi Středočeského kraje, ing. Petru Bendlovi a požádala ho o oficiální účast v Letohrádku Vendula při slavnosti předání daru. Petr Bendl pochopil, přijel. Byl to začátek následného letitého přátelství a jeho letité pomoci letohrádku. Stejně tak přijel Primátor města Kladna Ing. Dan Jiránek, také přítel letohrádku, roky pomáhající. Byl to tehdy slavný Den obdarování . Mikrobusy vykropil a požehnal opět kněz Otec Ptáček, kmotrem jednoho mercedesu se stal Vláďa Dráb, druhého Tonda Žalud, automechanik Vládi Drába , kmotrem Barkase herec Tomáš Hanák z divadla Sklep. David Vávra spolu s Divadlem Sklep celou slavnost korunovali obrovskou šou, jaké jsou schopni pouze oni.

 

15.11.2001 jsme zaregistrovali na Ministerstvu vnitra ČR změnu názvu našeho občanského sdružení z původního Společnost sv. Jan pod Skalou na LETOHRÁDEK VENDULA.

V září 2002 nastoupil do Letohrádku Vendula na civilní vojenskou službu zdravotní bratr záchranář Vojta Groulík, který se v roce 2007 stal ředitelem sociálních služeb Letohrádku Vendula a mým nástupcem.Ze zkušeností Ashoka fellows z celého světa dobře vím, že radikální problém, všech originálních projektů je jejich následné předání další generaci zakladatelem, nalezení nástupce .Spousta opravdu úžasných projektů s odchodem svého "nositele" prostě skončila.Bc.Vojtěch Groulík, DiS, je vyjímečnou osobností, která je dnes, v roce 2016, absolutně nositelem myšlenky letohrádku ,managerem a ředitelem vyjímečných kvalit.Děkuji za něj tomu Andělovi, jak všichni říkají, co tu u nás sedí na komíně a hlídá .

2005 -Stavba kotelny a zdravotní rehabilitace v suterénu

Jak jistě již chápete,stavba Letohrádku Vendula, probíhala hodně nestandardně a letohrádek tak, jak žil na plný pecky v již hotových částech, si získával postupně přátele.Jedním z nich je Ing.Ivan Němec, statik,který se od začátku podílel i na projektové dokumentaci.A protože jako statik, je luxusní odborník,má i mnoho kontaktů,do Letohrádku Vendula přivedl Metrostav a Metrostav v podobě obchodního ředitele ing.Ivana Hrdiny daroval milion na stavbu zdravotní rehabilitace,přívod plynu a plynového topení.Bylo to hodně peněz, ale bylo jasný, že na tuto část je to málo.Co šlo, stavěli jsme svépomocí, pracoval u nás jako řidič pan František Kostečka, bývalý vynikající zedník.Vedl stavbu, za pomocníky měl naše kluky, co v letohrádku absolvovali civilní vojenskou službu.Co šlo, postavili, dál odborně pokračovala firma Valdeker /Bohouš Bečka už tou dobou svojí firmu neměl, ale poradcem a přítelem nám zůstal navždy/.Plyn, voda,topení opět Uniservis, Ilja Hašek.Bez rehabilitačních van a vybavení, holou stavbu jsme kolaudovali 2005.Vybavení luxusními rehabilitačními vanami, nám postupně, každý následující rok jednu zaplatila Associace Diplomatic Ladies, speciální bezbarierovou infrasaunu společně s Magistrátem města Kladna.Provozním problémem zůstalo, že z přízemí, kde žili a pracovali postižení klienti jsme do suterrénu neměli výtah, takže vozíčkáře jsme na rehabilitaci museli vozit venkem přes zahradu.I tak to bylo super.

 

2006 - finální dostavba Letohrádku Vendula

Pokud vím, a vím, domy se vždy staví i rekonstruují odsdola nahoru, od základů směrem nahoru až ke střeše. Já jsem letohrádek stavěla opačně, odshora dolů. Ne proto, že bych byla tak pitomá, ale proto, že přízemní část byla finančně i stavebně jednoznačně daleko méně náročná, než suterrénní patro. Věděla jsem, že pokud zahájím provoz pro klienty, byť v malé hotové části, vše pak půjde lépe. Proto jsme stavbu začali "nahoře". Od roku 2003 byla "horní" přízemní část z drtivé většiny hotová, lámala jsem si tedy hlavu s tím, jak sehnat 21 milionů korun českých, na dostavbu suterrénu. Toto byla již stavebně i finančně náročná část,kterou bylo nutné udělat najednou, již nešla stavebně rozdělit na části.Byl to velký a náročný celek. Zkusila jsem podat projekt na Evropské fondy, investiční  program SROP 3.1.

Vyšlo to.

Z jara 2006 stavební divize firmy ČNES a.s. zahájila finální dostavbu Letohrádku Vendula. Bylo jasné, že to bude technicky hodně, hodně náročné, bylo nutné se ručně sbíječkami  probíjet skálou pod budovou,celé přízemí nad stavbou vpodstatě vynést na stojkách, aby neprasklo, či se nezřítilo.Statik se odtud nehnul. Firma ČNES a.s. odvedla neuvěřitelně náročnou a neobvyklou /architektura Davida Vávry je hodně neobvyklá/ práci skvěle,byl postaven celý suterén,v přízemí přistavěna pekárna,zimní zahrada, hlavní vchody, kancelář,terasa,výtah, bezbariérové nájezdy, kompletní terénní úpravy zahrad, ploty, chodníky, nezůstal tu kámen na kameni, přízemí přežilo a nespadlo.Vše nádherně natřeno, položeny trávníky, jak z pohádky.Tuhle pohádku jsme kolaudovali před vánocemi 2006. Každá pohádka má přirozeně nejméně 3 těžké úkoly pro hlavní hrdiny.Tím prvním v dostavbě, bylo získání půčky od banky, neb podmínkou SROP 3.1. bylo tzv. p ř e d f i n a n c o v á n í celé stavby realizátorem, což byl Letohrádek Vendula, kdo taky jiný. Komerční banka a.s. oproti zástavě budovy Letohrádku Vendula a pozemků, nám tuto půjčku poskytla.

30.dubna 2007 nám byla stavba Evropskými fondy proplacena a ještě ten den jsem splatila půjčku.

Druhým úkolem hrdinů z pohádky byla vlastní realizace této nestandardní stavby, jak jsem výše popsala. No a tím třetím, vlastní administrace celého projektu SROP 3.1., neb administrace Evropských fondů je neskutečná šílenost, jak se obecně ví, ale kdo nezažil, nepochopí. Celý náš realizační tým - Vláďa Dráb, ČNES a.s.,David Vávra,statik Ivan Němec a neuvěřitelně úžasný tým Letohrádku Vendula to dokázal. Hotovo, postaveno, zkolaudováno.

Tenhle 2006 prosincový Den Obdarování v Letohrádku Vendula, byl nejslavnější, jaký tu kdy byl. David Vávra na letohrádek složil báseň, kterou tu přednesl.

Všichni strategičtí muži, kteří se na budování Letohrádku Vendula v průběhu let podíleli, byli přítomni na jevišti a na výzvu Davida Vávry , jako symbolický projev Vítězství a finálního zhmotnění Myšlenky poklekli. Byl to nesmírně silný okamžik.

 

Kol kolem chci vám říct,

dům dílna,to je víc

než býti jen slupkou-

vždyť s váma na kolech i na rukou,

můžete naději do dějin velet,

stále vdechujte vjem těm zdejším zdem

a s panem Jiřím Vorlem

pruty kabátů ohnem

ať tančí nocí i dnem

a já řeknu s Nerudou tu rádoby radu

ne však nerudnou: ne nohama ať parou cválá,

zde kola vozíku aby vlála jak bohémova šála,

ať rukodílnosti se daří

a sponzorům, těm sláva.

Vždyť rok co rok nás sem honí Bezděkov Horní

už vánočně voní, by od krbu sem koleda dula

adventně žehná nám Vendula

a já říkám ano, ano, Da,Da,Ja Ja,

tož s Palmou vítěznou

přichází Dája.

15. 12. 2016, David Vávra

 

 



Zde si můžete prohlédnout naši fotogalerii z výstavby Letohrádku Vendula


Profesní životopis



Mgr. Drahoslava Kabátová

číslo mobilního telefonu: 736 767 977

e-mailová adresa: letohradek@letohradekvendula.cz,dajakabatova@seznam.cz

VZDĚLÁNÍ,KURZY

1976-1980 - Akademické gymnasium, Štěpánská 22, Praha1
1980-1984 - Pedagogická fakulta University Karlovy Praha, Speciální pedagogika
1999-dosud - pravidelná čtvrtletní dvoudenní tématická školení a workshopy Ashoka
2001 European Workshop on Social Entrepreneurship Ashoka, Washington D.C., realizace Malá Skála, ČR
2002-European Workshop on Social Entrepreneurship, Ashoka, Nidzica, Polsko
2009-NESsT Citi Central Europe - Social Enterprise Workshop Series, Badapest, Ungran


PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI

1984 - 1994- Jedličkův ústav Praha, V Pevnosti 4, Praha 2
Vychovatelka ,vedoucí výtvarné dílny, poradce ředitelky
1992 - Zakládající členka Společnosti sv.Jana pod Skalou - Letohrádku Vendula - občanského sdružení
1992 - 1994 - práce na projektu Kláštera sv.Jan pod Skalou
teoretické zpracovávání koncepce komplexního pracovně terapeutického programu
kombinovaného sociálními službami pro Letohrádek Vendula
1994 - dosud, Letohrádek Vendula, K Letohrádku 102, Horní Bezděkov, 27351
- statutární ředitelka
1994-1996 Vedoucí a realizátor projektu ,,Zapojení těžce zdravotně postižených do života"
financováno Nadací rozvoje občanské společnosti - Phare.
1997-1998 Vedoucí a realizátor projektu ,,Rozvoj alternativních sociálních služeb v regionu Kladno"
hrazeno programem SWIFT- Phare.
1994 - 2006 manager stavby budovy Letohrádku Vendula
1996 - 2007 autor a vedoucí projektů Tradiční řemesla jako cesta kompenzace handicapu
Ministerstvo kultury ČR - nepřetržitý cyklus, podporovaný MK ČR.
1999- Panelová diskuse mezinárodní asociace Ashoka, USA, Washington D.C., udělen doživotní statut
a doživotní členství v Ashoka - Professional Social Entrepreneur Afiliated at Ashoka Innovators for the Public
1999 - 2005 - člen hodnotící komise dotování sociálních projektů pro MPSV ČR
2002 - člen hodnotící komise sociálních projektů NROS - Phare
2003 - 2005 člen hodnotící komise sociálních projektů Středočeského krajského úřadu
1999 - 2001 autor a vedoucí realizace projektu Bourání barier v nás - financováno Nadací Roberta Bosche, Německo
2005 - 2007 autor a vedoucí realizace projektu Tradiční řemesla jako cesta k naplnění standardů kvality sociálních služeb - OPRLZ EU
2006 - autor a vedoucí realizace projektu Rekonstrukce chráněných dílen - SROP 3.1 - EU
2006 - 2008 autor a vedoucí projektu Koncepční řešení regionálních sociálních služeb - SROP 3.2 - EU
2007 - 2008 lektor Akreditovaného vzdělávacího kurzu pro pracovníky v sociálních službách
2008 - udělena medaile Středočeského kraje za sociální služby
2008 - vítěz soutěže Podnikatel roku v kategorii Sociálně prospěšný podnikatel - pořadatel Schwab Foundation Geneve a Ernst a Young ČR
2008 - uděleno doživotní členství v Schwabově Nadaci pro sociální podnikání při Světovém ekonomickém foru
2008 - 2009 vyučující na Vysoké škole zdravotnictva a sociálnej práce sv.Alžběty, Bratislava, obory metody sociální práce a krizové intervence
2010 - Světové ekonomické fórum o Evropě - Brusel - osobní účast na základě osobního pozvání pořadatelů Klause Schwaba a Hildy Schwabové
2010 - 2016 Externí lektor Vzdělávacího institutu Středočeského kraje pro pracovníky v přímé péči v sociálních službách
2009 - 2016 Ernst a Young - člen poroty soutěže Podnikatel roku v kategorii Společensky prospěšný podnikatel roku



Profesní životopiss



Bc. Vojta Groulík, DiS

číslo mobilního telefonu: 604 312 578

e-mailová adresa: letohradek@letohradekvendula.cz

VZDĚLÁNÍ,KURZY

1995 - 1999 Střední zdravotnická škola v Kladně „obor VŠEOBECNÁ SESTRA“ č.53 01 6 / 00.
1999 - 2002 Vyšší zdravotnická škola v Příbrami „ obor DIPLOMOVANÝ ZDRAVOTNICKÝ ZÁCHRANÁŘ“ č. 53 41 N / 004..
2009 - 2012 Vysoká škola zdravotnictva a socialnej práce sv. Alžbety, Bratislava „obor Sociální práce“ BAKALÁŘSKÉ STUDIUM.
2007 - roční rekvalifikační kurz „ MASÉR PRO ZDRAVOTNICKÁ ZAŘÍZENÍ „ akreditovaný ministerstvem zdravotnictví"



PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI

2004 - 2007 zaměstnán jako zástupce ředitele a vedoucí rehabilitačního a rekondičního centra v Letohrádku Vendula
2008 - dosud ředitelem Letohrádku Vendula: poskytovatele sociálních služeb a řemeslné manufaktury pro lidi se zvláštními potřebami.
2007 - 2008 externím lektorem MŠMT ČR akreditovaného vzdělávacího kurzu pro pracovníky v sociálních službách, realizovaným DD Zdice.
2010 - dosud externí lektor Vzdělávacího institutu Středočeského kraje.
Registrované sociální služby : denní stacionář s chráněnou dílnou, týdenní stacionář, krizové centrum .

Získané profesní dovednosti: vedení týmu, orientace v zátěžových situacích, schopnost rozhodovat se a řešit problémy, schopnost realizovat cíle i ve stresové zátěži, časová nezávislost, schopnost vycházet s rozdílnými povahovými typy.

Další naši zaměstnanci


Bc. Vladislav Hejcman

letohradek@letohradekvendula.cz
+420 739 648 290
Ředitel sociálních služeb